Posezení s Karlem Plíhalem

Ve čtvrtek 19. 10. přijeli do slánského divadla dva špičkoví umělci.
 
Karel Plíhal, plachý introvert, co miluje lidi. Skvělý kytarista, kterému osud sebral možnost hrát. V hledišti si nechává rozsvíceno, aby viděl divákům do tváří. Žádná výpravná rafinovaná show. Dvě světla, dvě židle, kytara, mandola. Klid a maximální důraz na písně samotné.
 
V naplněném divadle byl slyšet i vlastní dech. Karel Plíhal se nepotřebuje být hlučný ani se uchylovat k laciným vtípkům. Vnímavé publikum udrží v pozornosti hravé a svěží melodie písní a hlavně fenomenální Plíhalovi texty.
 
Odbíjí klekání,
ve stráních ovečky
do tmy se tiše vpíjí,
číšníci zahání
židle a stolečky
pod stříšky pizzerií…
 
Na druhou židli usedl Petr Fiala, který Karla Plíhala doprovází na kytaru. A doprovází bravurně a velkým citem pro náladu písní. Žádná zbytečná sóla, jen neuvěřitelně přesná kytara, která vyzpívala celý orchestr nástrojů.
 
A v pauzách mezi písněmi básničky. Pohotové, vtipné, svižné texty, které karikují aktuální dění i každodenní drobnosti života. Byly. Jejich pointa rozesmála celé divadlo.
 
Plnou hlavu velkýho třesku,
a na hajzlu nezvednou desku! 
 
Benzínem se nemá hasit ohniště,
teď už je to jedno, ale pro příště… 
 
Daně platím, řiť mám holou,
vše mám zatím pod kontrolou…
 
Miluj jižního svého (severokorejské přikázání)
 
Po dlouhé milostné předehře,
nikdo se zbytečně nepředře… 
 
Romantika, malý horský hotýlek,
ty usínáš a já jsem ještě vzhůru,
tvůj na rameni vytetován motýlek
se s lety změní v dětskou noční můru… 
 
Radi pro vás připravujeme takové zážitky, to je záměr Legend ve Slaném.
 
Diky!
 
PS: Fotky moc nebudou. Karel zmizel.
(Prosbu, abychom nerušili koncert respektoval i náš dvorní fotograf Jiří Jaroch.)